Simona Benedetti - Madrid 2010

Dobrý den,

Touto interakcí bych ráda poděkovala celému realizačnímu týmu nadačního fondu manželů Klausových za možnost strávit v Madridu krásných čtrnáct dní. Bylo to pro mě velmi přínosné po všech stránkách. Jsem opravdu velmi vděčná za kurz podporující mé zdokonalení španělského jazyka v hlavním městě Španělska.

Tato země na mě zapůsobila úžasným dojmem zvlášť milým přístupem všech lidí. Byla jsem zde poprvé a jejich ochota a otevřenost jsou naprosto odlišnými faktory na rozdíl od kultury české. To jsem poznala již v letadle, kde mi jeden manželský španělský pár pomohl a nakonec i poskytl odvoz až přímo do mé hostitelské rodiny. Nevím, jestli bych s přehledem zvládla dojet sama, neboť takhle daleko jsem sama cestovala poprvé. Šťastná, přesto nepatrně nervózní jsem zazvonila na roh nesoucí číslo 32 na rohu ulice Calle de Linneo. Zde mě již očekávala Maria Luz (mimochodem velmi milá dáma), která měla pro mě již všechno připravené. Seznámila mě s denním režimem i se všemi okolnostmi a dokonce mi pomohla s orientaci po městě. Do rodiny téhož odpoledne přijel druhý student, který navštěvoval stejnou školu v Madridu co já. Maria byla velmi ochotná, příjemná a obětavá. Ráda si s námi povídala a snažila se nám vyrozumět co nejvíce. Zvláště první týden, co zkušenosti s mluvením nebyly ještě zdokonalené perfektně.

Pobyt zahrnoval polopenzi v hostitelské rodině. Vydatné snídaně pomalu stačily na celý den, ale přeci jen kolem deváté hodině večerní dostával člověk hlad. Proto tu byla připravena večeře o třech chodech a většinou tradičních pro španělskou kulturu. Nejvíce mi chutnala, pro mě již dříve známá, Tortilla de Patatas. Starou známou omeletu všichni známe, ale tato byla navíc upečená s kousky brambor. Na stravování si nemůžu stěžovat. Vždy jsem se vydatně najedla, poznávala odlišnosti od naší české kuchyně i když jsem se na začátku často bávala, co mě čeká. Překvapení se ukázalo po většinou příjemné.

Od pondělí do pátku po dva týdny výuka školy Tandem začínala vždy v devět hodin a byla rozvržena do dvou bloků po devadesáti minutách, kde jsem své znalosti španělštiny rozšířila nejen v gramatice a slovní zásobě, ale také v kultuře oné země. Každý učitel, který k nám do hodiny přišel, nás obohatil svým odlišným a často i zábavným přístupem. V celé škole jsem byla jediná Češka a to mi zvláště dopomohlo zdokonalit mé dovednosti jak španělského tak i anglického jazyka. Prakticky jsem jazyk používala nejen v hodinách, ale samozřejmě i ve volném čase při nákupu, naskytnuté problematice nebo jen jako dorozumívacím prostředkem s mými zahraničními studenty. V mé třídě se mnou studovalo dalších sedm cizokrajných mladých lidí. Na příklad Italové, Polka, Holanďanka a Němci. Bylo zajímavé, že v dnešní době, se Italové anglicky prostě nedomluví. Většině z nich stačí italština a španělština.

Ostatní personál školy byl ochotný vyhovět s řešením veškerých problémů a pomoci v každé situaci, ale také se zajímali o naše pohodlí a spokojenost. Vymýšleli pro nás i odpolední mimoškolní program, vedený však většinou jedním z našich profesorů. Nebylo povinností zúčastnit se, ale chybou každého, kdo odmítl. V nabídce bylo mimo jiné i ukázka a poslech španělské a latinsko americké hudby nebo procházka po nejznámějších a nejzajímavějších koutech Madridu.

Mým cílem bylo navštívit ta nejznámější místa. Jelikož jsem bydlela velmi blízko centra, nebyl žádný problém dostat se kamkoli. Nejvíce mě zaujala návštěva Musea del Prado. Zde se nacházejí většinou originály a velmi výjimečné malířské exponáty největších, hlavně španělských mistrů na příklad Diega Velazqueze a Francisca Goyi. Největší národní park – Parque del Retiro je jedním z parků, kterým se Madrid může opravdu chlubit. Je obohacen jedním z nejstarších sochařských a sloupových monumentů. A jako každý turista jsem si nemohla nechat ujít podívanou na jedinečnou budovu stavěnou již v roce 1929 poskytnutou zejména pro býčí zápasy. Úplně na konec nechyběl ani tradiční nedělní trh, kde jsem nakoupila několik drobností na památku mé rodině a kamarádům.

Podpora ze strany nadačního fondu byla nepřekonatelně blahodárná a myslím si, že jsem ji jinak než přínosně využít nemohla. Nejen díky mým mnohem lepším komunikačním schopnostem ve španělštině, ale i pro nové poznatky, kterých si vážně cením. Ve vzpomínkách se do Madridu stále ráda vracím. Doufám, že budu mít zase někdy příležitost tam své vědomosti a znalosti uplatnit a ještě více zdokonalit. Ještě jednou mnohokrát děkuji za tyto prožité chvíle.

S pozdravem

Simona Benedetti