Monika Jenáčková - Madrid 2010

Dobrý den,

píši Vám ohledně dvoutýdenního pobytu v Madridu, který se uskutečnil letos v červnu. Hned na začátek bych Vám chtěla velmi poděkovat za to, že jsem měla to štěstí, strávit 13 dní v hlavním městě Španělska. Získala jsem spoustu zkušeností, osamostatnila jsem se a zdokonalila se ve španělském jazyce. Musím říct, že to byly jedny z nejhezčích chvil v mém životě a jsem za ně velice vděčná.

Jako první bych začala dopravou. Jelikož jsem ještě nikdy necestovala letadlem, tak jsem měla strach. Strach byl ale úplně zbytečný, protože cesta letadlem dopadla dobře. Pak následovalo cestování metrem k mému budoucímu domovu. Protože s metrem nemám mnoho zkušeností, měla jsem obavy, jestli dobře přestoupím. Nakonec to ovšem nebyl vůbec žádný problém, protože metro v Madridu je velice přehledné. Hodně lidí mi při hledání mého domu pomohlo a musím říct, že všichni lidé, kterých jsem se na něco zeptala, mi vždy ochotně pomohli. Proto jsem dům ihned našla. Cestování do školy bylo také snadné, protože metro jezdí přibližně každé 4 minuty, někdy i častěji.

Ve škole jsem nevynechala jediný den a chodila jsem tam velice ráda. Výuka probíhala každý všední den. Měli jsme vždy první hodinu a půl konverzaci (hodně jsme také probírali slovíčka). Tuto hodinu jsme měli s profesorkou Natalií, která byla opravdu úžasná. Rozmluvila nás a vždy s námi měla trpělivost. Také se stále jen usmívala, takže každá hodina s ní byla radost. Další hodina a půl byla především zaměřená na gramatiku, kterou jsme měli s jinou učitelkou (Gemmou). V hodinách jsem se toho naučila spoustu, akorát jsem měla ve třídě pár spolužáků, kteří španělštinu skoro vůbec neuměli, a tak jsem se tam někdy trošku nudila. První týden jsem měla pouze 3 spolužáky, druhý týden jsem jich měla asi 9. Spolužáci byli většinou Němci, pak tam byla také Skotka, Italka a Rakušanka. Našla jsem si tam několik přátel a nyní jsem s nimi v kontaktu. Učitelky byly opravdu úžasné, věnovaly se nám a všechno podrobně vysvětlily. Každý den měly něco připraveného, takže jsme vždy měli co dělat. Většinou jsme pracovali ve skupinách, abychom se naučili komunikovat v cizím jazyce. Jelikož tam ale bylo spoustu Němců, tak se v hodinách dost často mluvilo německy. Jednou jsme šli v hodině konverzace do nějakého „čokoládového obchodu“ a tam probíhalo vyučování, takže to bylo zajímavé. I s ostatními pracovníky školy jsem měla jen samé dobré zkušenosti, protože byli velmi přátelští a pokaždé mi pomohli. Dokonce když jsem jednou odcházela ze školy a začínala přeháňka, tak za mnou jeden z pracovníků školy běžel, aby mi dal deštník :). Škola byla budovou bývalého paláce, a proto to uvnitř vypadalo krásně. Nacházela se v poměrně klidné ulici a zastávka metra byla blízko, takže jsem s cestováním do školy neměla žádný problém. Programy, pořádané školou byly velice zajímavé, ale některé odpadly pro nedostatek účastníku (například program o fotbale, do kterého jsem se zapsala a velmi jsem se na něj těšila). Dále tam byly programy jako třeba výlety do různých měst, tančení Flamenca, procházky po parcích, nebo návštěvy muzeí. Já jsem se zúčastnila programu Museo del Prado, kam s námi šla jedna z profesorek a stručně nám povídala o obrazech, které namalovali Velázquez a Goya. Paní profesorka se moc snažila, všechno říkala srozumitelně a byla příjemná, takže jsem si z tohoto programu odnesla hodně zajímavých informací.

S ubytováním jsem byla spokojená ze všeho nejvíc. Bydlela jsem v 7. patře panelového domu v klidné čtvrti. Měla jsem opravdu krásný pokoj i výhled. Před domem bylo dětské hřiště a za domem byl park, ve kterém se dalo skvěle relaxovat. Chodila jsem tam každý den číst noviny a odpočinout si. Zastávka metra byla asi 500 metrů od domu, což bylo skvělé. V tomto bytě jsem žila spolu s třemi cizinci (dvě dívky z USA a jeden chlapec z Německa) a jednou paní, která byla majitelkou domu. Se všemi jsem se ihned skamarádila a cítila jsem se tam jako doma. Paní, u které jsem bydlela, se jmenovala Julia a byla úžasná. Pomáhala mi se vším, hodně jsme si spolu povídaly a dívaly se na televizi. Vždy mě opravila, když jsem řekla nějakou chybu. Společně jsme se dívaly na fotbal, fandily Španělsku a hodně se spolu nasmály. Starala se o mě báječně a už teď se mi po ní stýská. V bytě jsem měla přístup na internet, byly tam 2 výtahy a měli jsme paní, která nám každý všední den uklízela a také nám prala oblečení a vařila. V domě, kde jsem žila, jsem měla polopenzi (snídaně a večeře). Snídaně byly většinou cereálie, mléko, kakao a tousty. Každý si mohl vybrat, co chtěl. U večeře jsme se vždy sešli skoro všichni. Jedli jsme často typická španělská jídla, která jsou hodně odlišná od těch českých. Ale musím říct, že mi moc chutnala. Večeře se skládala ze salátu, který byl výtečný, potom byla polévka a pak hlavní jídlo. Nakonec jsme ještě dostávali "postre", což je například pomeranč, jablko nebo banán. Vždy jsme si mohli vybrat, co chceme a když jsme měli ještě hlad, tak jsme dostali přidáno. Ze začátku jsem si nemohla zvyknout na to, že večeře se jí až po deváté hodině, ale nakonec jsem si zvykla. Před mým odletem domů mi paní, u které jsem žila, ještě koupila zmrzlinu a na cestu mi dala broskve a pomeranč. Starala se o mě opravdu krásně.

Když jsem zrovna nebyla ve škole, navštěvovala jsem různé památky a parky. Nejkrásnějším místem v Madridu se pro mě stal Paseo de la Virgen del Puerto, což je obrovský park (nebo spíše zahrady), které se nachází vedle Palacio Real. Také jsem měla možnost navštívit Parque del Retiro (nejznámější park v Madridu). Hodně lituju, že jsem stihla projít jen kousek, protože to tam bylo vážně hezké. Dalším nezapomenutelným zážitkem byla nedělní návštěva Rastra, kam jsem šla s Julií (paní, u které jsem bydlela). Rastro je obrovská tržnice, která se koná vždy v neděli a navštěvuje ji spoustu lidí. Bylo tam tolik lidí, že jsem se třeba 2minuty nemohla pohnout z místa. Nakonec jsem byla za návštěvu Rastra ráda, protože jsem zde koupila dárky pro mé rodiče a sestru.

Během pobytu v Madridu jsem si zamilovala španělskou kulturu, jazyk i lidi. Byla jsem opravdu nadšená a na těch třinácti dnech bych nezměnila vůbec nic. Vážím si této životní zkušenosti, protože mi pomohla zlepšit se ve španělském jazyce. Nakonec bych Vám chtěla ještě jednou poděkovat za nezapomenutelné chvíle, které jsem díky Vám mohla prožít. Pokud budete mít jakékoli dotazy, ráda Vám na ně odpovím.

S pozdravem

Monika Jenáčková