Milada Teubnerová - Dublin
Hodnocení pobytového kurzu v Dublinu (12. - 26.6.2011)
Výuka: výuka angličtiny probíhala od pondělí do pátku. První den jsme ve škole měli být na devátou hodinu, kde jsme napsali rozřazovací testy a krátce si popovídali s jedním z učitelů. Podle testu a rozhovoru nás zařadili do tříd. Ve třídě je průměrně deset studentů, obvykle starších 25 let. Škola se snaží do třídy zařadit co nejpestřejší směsici národností. Výuka probíhá od 9.-11.hod. a pak od 11.15-13.15hod. První hodina je zaměření hlavně na gramatiku, druhá je uvolněnější, zaměřená na slovní zásobu. Délka hodin je přiměřená a nikdo se nenudí. Učíte se podle učebnice, kterou si zakoupíte. Až dodatečně jsem se dozvěděla, že ten, kdo do učebnice nepíše a nijak jí nepoškodí, jí může vrátit a dostane zpátky peníze. Cena učebnice je 20 euro a za 14 dní jsme stihli 2 lekce.
Učitelé a další pracovníci školy: Učitelé jsou obvykle velmi přátelští, zvyklí na cizí přízvuk. Někteří z nich škole jen vypomáhají v létě, protože to do školy jezdí více studentů. První den se seznámíte s velmi příjemnou paní recepční – Ann. Ta Vám pomůže zorientovat se na škole a odvede Vás na testy. Ve škole je také organizátorka výletů, které se můžete zeptat, a velmi ochotně Vám pomůže se vším, pokud si nebudete jistí, vytiskne Vám i mapu.
Ubytování: Ubytování je v rodině. Moje ,,máma“ se jmenovala Karen O‘Rouke. Každý student má svou vlastní ložnici, kde je například i skříň a stůl. Ručníky dostanete. Zároveň Vám o víkendu vyperou, pokud jim v pátek nebo v sobotu necháte prádlo před dveřmi pokoje. Každý den dostanete teplou večeři. Moje rodina byla milá, rádi si se mnou povídali a snažili se mi ve všem pomoci. Rodina měla i svou vlastní wifi.
Program ve volném čase nabízený školou: Program mě trochu zklamal. Každý den odpoledne jsme se mohli jít podívat na film (anglicky+anglické titulky). Bohužel tato aktivita není studenty vyhledávaná, takže se brzy promítat přestalo. Po škole (od 14:00) můžete navštěvovat jazykovou učebnu, kde se můžete učit anglicky na počítači (poslech, mluvení i psaní). Večer není organizován žádný program. Dvakrát týdně jsou odpolední exkurze. Jedna je zadarmo (hradíte jen dopravu) druhá se platí. O víkendech je obvykle jeden sobotní a jeden nedělní výlet. Občas se můžete zúčastnit i dvoudenního výletu. Tyto akce nejsou zařizovány školou, ta je jen zprostředkovatel. Proto si musíte zjistit, kde a kdy máte být. První den se koná prohlídka města, která mi velmi pomohla v orientaci a všem doporučuji se jí zúčastnit. Zároveň je v celé škole přístup na wifi. Pokud, jako já, nemáte notebook, je ve škole počítačová učebna, kde si můžete bezplatně napsat maily a surfovat po internetu.
Stravování: Snídaně je v rodině. Obvykle jde o lupínky s mlékem nebo toast. Na oběd můžete zajít do jídelny nebo do obchodního centra, který se jmenuje Centra a je nedaleko od školy. V jídelně se brzy začaly tvořit fronty, a pokud dorazíte později, většinou už nemají tak bohatý výběr jídel. Večeře je teplá, v mé rodině i bohatá, někdy s nezvyklými kombinacemi. Běžně jíte všichni dohromady, málokdy se stává, že Vás rodina nechá jíst samotné.
Doprava: Doprava v Dublinu je velmi komplikovaná. Hned při příjezdu jsem se ztratila a musela si vzít taxíka do rodiny. V Dublinu je neuvěřitelné množství autobusů, ty ale nestaví na všech zastávkách, takže pokud se ve městě nevyznáte, obvykle stanici přejedete. O víkendu je situace ještě zmatenější. Těsně za školou staví autobus číslo 128. Ve městě můžete jezdit i tramvají. Já bydlela 10 minut od školy, takže jsem nemusela utrácet za jízdné, jen pokud jsem chtěla do centra. Jednosměrná (nepřestupní) jízdenka stojí 1.65 euro a musíte mít vždy přesně, protože řidič nemá přístup do kasy a nesmí Vám vrátit. Zpáteční jízdenka tramvají (Luas) stojí 3.50 euro. Autobusy ve všední den jezdí pravidelně každých 10 minut, o víkendu jezdí cca od 9:00 každých 20 minut. Cestou zpátky jsem si objednala přes rodinu taxíka na letiště (letěla jsem o víkendu, poměrně brzy ráno a po neblahé zkušenosti při příjezdu mi to připadalo jistější). Cena je obvykle mezi 45-50 eury je proto dobré, zeptat se rodiny, jestli nemá třeba nějakého známého, který Vás sveze levněji.
Zajištění kurzu, ubytování a dopravy: zajištění kurzu bylo výborné. Jediné, co mi připadalo dlouhé, bylo čekání na výsledky výběru studentů. Protože se jich přihlásilo hodně, byl výběr dvoukolový a trval velmi dlouho. Teprve měsíc a půl před odjezdem, jsem se dozvěděla, že má žádost uspěla. Když jsem se probrala z šoku, vše probíhalo velmi rychle a precizně. Týden před odjezdem mi změnili ubytovací rodinu, na což mě agentura naštěstí včas upozornila. Trochu problematický byl příjezd z letiště k rodině, což si každý zajišťuje sám. Přestože jsem se připravila velmi důkladně (mapa z internetu, počet stanic, čísla zastávek…) zabloudila jsem. Cesta z letiště je velmi komplikovaná a neměla jsem s ní problémy jen já (většina studentů ze školy se ztratí).
Další připomínky a dojmy: Celkový dojem z kurzu je výborný. Čtrnáct dní je docela krátká doba na jazykový pobyt, ale i tak velmi pomůže ke zlepšení. Národnostní složení ve škole je pestré. Zhruba 50% je z Brazílie, 20% z Japonska a Korey ostatní byli hlavně ze Španělska, Francie, Itálie ale i z Venezuely. Za celý pobyt jsem se nesetkala s žádným Němcem, Rusem, Slovákem nebo Čechem, takže jsem musela používat opravdu jen angličtinu. Po čtrnácti dnech mě velmi mrzelo, že musím odjet domů právě ve chvíli, kdy jsem se konečně cítila méně nervózní, a jazyk mi začal jít. Někteří studenti zůstávají i na rok nebo dva, ale chápu, že tak dlouhý pobyt zajistit nelze. Peníze, přidělené na pobyt mi vystačily, především proto, že jsem nemusela jezdit do školy hromadnou dopravou. I ten, kdo by do školy musel dojíždět, by neměl mít větší problémy, pokud je zvyklý šetřit.
Chtěla bych mnohokrát poděkovat za možnost, kterou mi Nadace manželů Livie a Václava Klausových poskytla. Díky nim jsem se podívala do velmi zajímavé země a učinila větší pokrok v angličtině než za čtvrt roku angličtiny ve škole. Zároveň jsem poznala, jak odlišná je výslovnost Irů od té, co nás učí doma. Je to pro mě celoživotní zážitek.