Marie Měřičková - Bournemouth 2týdenní 2011

V pátek 17.6. nastal dlouho očekávaný odjezd do Bournemouthu. Byla jsem nadšením bez sebe, měla to být má první návštěva Velké Británie a moc jsem se na ni těšila. Stále jsem čekala,že na mě přijdou nějaké stresy, ale nic. Všechno proběhlo v naprostém poklidu.

Výuka:

První den jsme psali rozřazovací test a proběhla také prohlídka budovy školy. Já dorazila asi o půl hodiny později, jelikož jsem měla zpočátku problém vyznat se v místních autobusech. Byla jsem zařazena do skupiny B1, kde nás bylo 7 studentů a z toho 3 Češi. Druhý týden se výuka přesunula do jiné školy, do části pronajaté v Bournemouth University. Tam už jsem byla přeřazena do vyšší skupiny B2. Všichni učitelé byli velmi milí a přátelští, nikdo s nimi neměl žádný problém. Výuka probíhala vždy od 9:15 a končila 15:35. Mezitím jsme měli přestávky na svačinu a na oběd. Ve škole mě to bavilo, hodně jsme procvičovali mluvení a také gramatiku. Za 14 dnů výuky jsem se sice s mojí úrovní angličtiny příliš neposunula, ale rozhodně to bylo velmi přínosné. Měla jsem zezačátku obavy,že se nedomluvím,ale když jsem se ocitla mezi těmi všemi anglicky mluvícími lidmi, rozvázalo mi to jazyk.

Ubytování:

Bydlela jsem asi 15 minut autobusem od školy v ulici hned vedle hlavní silnice, takže tam byl celý den hodně velký provoz. Byl to malý domek s malou zahrádkou. Rodina byla docela příjemná. Anne, má hostmother, byla starší dáma a neměla jsem s ní žádný problém. Bydlela ještě se svým synovcem., psem a kočkou. Měla jsem hezký dvoulůžkový pokoj. S rodinou jsem byla v kontaktu hlavně u večeře. Přes den byli v práci,takže jsem je vídala vždy až kolem šesté večer.

Školní program:

Škola nabízela různé placené i neplacené aktivity. Pořádali barbecue, kina, volejbal nebo různé výlety. Já využila možnosti prohlídky Londýna. Byl to celodenní výlet a vrátili jsme se až kolem 10 večer. Nicméně, Londýn mě naprosto uchvátil, je to překrásné město a doufám,že se tam ještě někdy podívám.

Stravování:

Ve školní jídelně vařili velice dobře, ale hotové obědy byly docela drahé,takže jsem si většinou kupovala jen sendviče a k tomu něco na zakousnutí. Myslím, že je ale všeobecně známo,že anglická kuchyně není příliš vyhlášená.Musím to potvrdit. Jídlo v hostitelské rodině mi vážně ani trochu nechutnalo, a to nejsem vůbec vybíravá. Sice jsem vždy všechno snědla,jak se sluší a patří, ale nikdy jsem si na jídle nepochutnala. Navíc, kvůli přítomnosti psa a kočky v domě,kteří měli přístup naprosto všude a spali v obývacím pokoji na pohovce, byly v každém jídle jejich chlupy. Z toho se mi opravdu převracel žaludek.

Doprava:

Odjezd proběhl bez problémů. Jela jsem autobusem Student Agency z Prahy do Londýna. Cesta to byla dlouhá, téměř 20 hodin, ale s častými přestávkami se to dalo zvládnout. V Londýně jsem čekala zhruba 2 hodiny na autobusový spoj do Bournemouthu a odtud už místním spojem až do ulice,kde bydlela má hostitelská rodina.

V místních spojích jsem měla zprvu problém se vyznat, autobusy tam sice jezdí co chvíli,ale mají velmi mnoho různých značení. Po týdnu už jsem to ale ovládala a věděla jsem přesně,které číslo autobusu kam jede. Cesta zpět do Prahy však byla horší, řidič měl časový skluz, takže poprvé zastavil až po 8mi hodinách, kdy už ho cestující museli upomínat, že mají právo na přestávku.

Závěrem bych chtěla opravdu velmi poděkovat Nadaci manželů Klausových za tuto příležitost, velmi si toho vážím. Všechno bylo zorganizované velmi dobře a přeji dalším obdarovaným studentům, aby byli stejně tak nadšení, jako jsem byla já.

S pozdravem Marie Měřičková.