Lucie Martinátová - Dublin
Vážená paní Procházková,
chtěla bych Vám a celému nadačnímu fondu moc poděkovat za vše, co jste pro mě udělali. Moc si vážím toho, že se mi poštěstilo prožít tak krásné a nezapomenutelné chvíle.
Zasílám Vám hodocení jazykového kurzu , který jsem absolvovala od 26. 5. 2007 do 9. 6.2007 v Dublinu.
Snad se mi podaří vylíčit mé zážitku v tomto mailu.
Co se školy týče, tak můžu napsat jen chválu. První den ve škole byl velmi krásný. Řekla bych, že celý personál se studentům věnuje až nadměrně. Zprvu jsem se lekla rozřazovacího testu, který mě měl zařadit do skupiny, ale nakonec se to zvládnout dalo. Po testu následoval krátký pohovor. Během doby, kdy jiní učitelé opravovali testy, nám vedoucí oddělení péče o studenty vysvětloval veškeré věci, co se týkaly výuky, města, orientace po městě, dopravy ve městě atd...
Pak už nám jen učitelé sdělili číslo naší třídy a vyuka začala. Moc se mi líbilo, že učitelé neztráceli ani minutu. Snažili se využít všechen čas. Docela jsem se lekla, když jsem se dověděla, že výuka se bude skládat ze dvou 2-hodinových částí. Vyučovací hodina trvala 60 minut, což je o 15 minut více než u nás ve škole v Česku, tak jsem si nedokázala představit, jak tam vydržím sedět 120 minut v kuse. Ale ten čas uběhl jako voda. Nevím, jestli jsem měla štěstí a nebo jestli všichni učitelé jsou tak dobří, ale Daron, kterého měla naše třída na gramatiku, byl opravdu úžasný. Všechno nám vysvětlil a hned vzápětí chtěl po nás, abychom to vysvětlili my jemu. Tenhle způsob učení mi opravdu vyhovoval. Odpolední hodiny konverzace taky rychle ubíhaly. Ale záleželo hodně na tématu konverzace. Měla jsem šanci vystřídat 2 učitelky na konverzaci. Škola totiž dbá na to, aby jedna třída neměla dlouhou dobu stejného učitele, aby se studenti naučili rozumět různým akcentům. Učitelka nás většinou opravovala ve výslovnosti, což pro nás bylo velmi přínosné.
Učitelé na škole byli k nezaplacení. Každý den se mě někdo ptal, jestli něco nepotřebuju a měla-li jsem nějakou prosbu, hned mi vyhověli. Průvodci (nevím, zda to byli zároveň i učitelé) byli velmi milí a ochotní. Škola a všichni pracovníci školy byli opravdu strašně hodní a připraveni kdykoliv pomoct.
Ubytování bylo vcelku pohodlné. Měla jsem šanci bydlet v pěší zóně do školy. Cesta do školy mi trvala cca 2 minuty. Co se rodiny týče, řekla bych, že to berou jako práci, takže to nezavání až přehnaným přátelstvím mezi hostiteli a hostem. Byla jsem v rodině, kde byli ubytováni další 3 studenti a právě ti mi se vším pomáhali. Uvítání v rodině bylo vcelku peprné, jelikož když jsem přijela, tak nikdo nebyl doma. Nebyla jsem si jistá, jestli jsem na správném místě a tak to nebylo zrovna příjemné. Ale zeptala jsem se sousedů a ti mi řekli, že jsem na dobré adrese a pozvali mě k nim domů, než přijede má rodina. Pak přijel syn mých hostitelů, provedl mě po domě a dal mi všechny pokyny (dokonce mi ukázal, jak mám hladit jejich psy...:o)... S rodinou jsem se setkala až večer u večeře. A jinak jsem se s nimi stýkala jen u jídla.
Program ve volném čase organizovaný školou byl vcelku bohatý, ale někdy až přehaně drahý, takže jsem na většinu míst jezdila individuálně. Jinak učitelé nám zařídili, abychom se moc nenudili. Každý den jsme měli spoustu úkolů, což řadím mezi klady:o)
Stravování v rodině bylo dobré. Co jsem měla šanci porovnat s ostatními studenty, tak má rodina byla na stravování opravdu dobrá. Tedy jídlo bylo chutné a jelikož jsem holka, tak mi i porce stačily. Ostatní mí spolubydlící si občas stěžovali na malé porce. Má hostitelka jídla střídala, takže jsme neměli každý den těstoviny, jako jiní studenti.
Stravováni v kantýně bylo taky chutné a za vcelku přijatelné ceny.
Doprava pro mě zprvu byla složitá. Z letiště jsem si musela vzít taxíka. Ale na zpáteční cestě už jsem jela městskou dopravou. Vyznat se v Dublinu je vcelku jednoduché. Sama jsem nevěřila, že to za dva dny budu bez problémů zvládat. Navíc tam člověk nemusí označovat lístky jako u nás, takže to ušetří čas a zbytečné potyčky.
O kurzu jsem předem věděla hodně. V tomto odstavci bych ještě jednou chtěla poděkovat hlavně Vám. Moc si vážím všeho, co jste pro mě udělala. Díky Vám jsem do Irska odjížděla se vším, co jsem potřebovala. Také paní Ďoubalová a její spolupracovníci mi zaslali veškěré potřebné informace. Když jsem přijela do Dublinu, tak jsem už vlastně věděla, co vše mě čeká ve škole atd.
Musím říct, že nelituju toho. že jsem si vybrala právě Irsko. je to nádherná země a lidé jsou tam strašně milí. Našla jsem si tam spoustu přátel. Než jsem odjížděla, tak jsem si říkala, že to tam 2 týdny nevydržím, ale opak byl pravdou. Čas tam utíkal strašně rychle. Nedaleko Dublinu je spousta krásných míst. Nádherné parky, národní park, pláže. Člověk měl pořád co dělat. Nenudila jsem se ani chviličku. Teda kromě dvou dnů, kdy jsem ležela v posteli, jelikož jsem podcenila tamější počasí a onemocněla jsem. Seznámila jsem se s tradiční irskou kulturou. S Iry jsem se téměř nesetkala. Čas jsem většinou trávila se spolužáky. Ve škole byla spousta Brazilců, Korejců (ti byli nejmilejší a nejpřátelštější), Italů, Španělů a Francouzů. Měla jsem štěstí, protože v té době, kdy jsem byla v Dublinu já, tam nebyl žádný Čech. Byla tam jen jedna Polka a i s tou jsem se bavila anglicky. Takže jsem celou dobu mluvila jen anglicky, což je pro mě velkým přínosem.
Díky této cestě jsem získala spoustu zkušeností. Můžu říct, že jsem nyní samostatnější a nedělá mi problém se pohybovat v cizím městě a nebo se dorozumět anglicky. Přátelství, která jsem díky této cestě získala, jsou pro mou angličtinu také přínosem. Téměř každý den si volám nebo píšu se spolužáky ze školy v Dublinu a tak neztrácím plynulost.
Ještě jednou moc děkuju za vše, co jste pro mě udělali...
S pozdravem
Lucie Martinátová