Klára Štefánková - Bournemouth 2010
Moje cesta za studiem angličtiny na Richard Language Collage v jihoanglickém městě Bournemouth začala v sobotu 7. srpna, kdy mě rodiče odvezli na letiště Ruzyně v Praze. V odbavovací hale na terminálu 1 jsem se setkala s Lenkou, kterou čekalo to samé jako mě – celý měsíc být pryč, studovat angličtinu a bydlet u „hostfamily“. Já jsem se velmi těšila a nadšení mě neopustilo ani na okamžik. Potom, co jsme si vystály frontu na odbavení, prošly jsme celní kontrolou, bezcelní zónou, „gatem“ a pak už jen zbývalo, abychom našly svá místa v letadle. Let probíhal v pořádku, bez jakýchkoli problémů, a my jsme nedočkavě vyhlížely anglickou pevninu. Těsně předtím, než naše letadlo přistálo, prohlédly jsme si z ptačí perspektivy centrum Londýna, které bylo krásně vidět. To mě velmi potěšilo, protože jsem Londýn ještě nenavštívila a známé památky jsem znala pouze z fotografií. Po přistání jsme si vyzvedly kufry a musely jsme čekat hodně dlouho na autobus kvůli velké časové rezervě. Po dvou hodinách jízdy jsme přijeli na místo. Byly jsme úspěšně v Bournemouthu! Po pár peripetiích s Lenčiným ubytováním nás taxík odvezl ke svým hostitelským rodinám. Ocitla jsem se v ulici, kde byly domečky výhradně z červených lícovek, a já jsem pyšně vešla do jednoho z nich. Beryl, má „hostmother“, mě vřele přivítala, připravila mi malé občerstvení po dlouhé a náročné cestě a William, můj „hostfather“, mi ukázal dům a vysvětlil mi, jak co funguje. Oba byli velmi přívětiví a milí. Měla jsem opravdu nádherný a útulný pokojíček, ve kterém byla i televize. Když jsem se druhý den probudila, čekala mě snídaně, ke které jsem pak vždy měla toasty s marmeládou čaj nebo džus. Poprvé jsem tam ochutnala pomerančový jam. Beryl mi pak ukázala okolí a cestu do školy, jež trvala 10 minut rychlé chůze. Po obědě jsem se rozhodla s mapou v ruce poznat centrum města. Prohlédla jsem si veřejné zahrady přímo ve středu města a konečně jsem uviděla pláž a molo typické pro Bournemouth. Slunce svítilo a já jsem si užívala moje první anglické odpoledne. Večeři jsme měli téměř pokaždé v 18 hodin a vždy jsem na talíři našla zeleninu, protože ji Beryl pěstuje na své malé zahrádce, a s radostí mi vysvětlovala, co je to za druh. Večeře byly většinou teplé a Beryl výborně vařila. Porce byly velké a pokaždé jsem dostala sladký dezert nebo ovoce. Během večeře a krátce po ní jsem se bavila s „hostfamily“ a mnohdy jsem se dozvěděla obohacující informace.
První den jsem došla do školy chvíli před devátou hodinou a čekal nás rozřazovací test. Potom nám zaměstnanec školy ukázal okolí školy. Ve dvě hodiny po poledni na nástěnce už visel seznam jmen přiřazený k jednotlivým třídám. Já jsem byla zařazena do třídy L3, druhé nejlepší třídy na škole. Hned první den jsem šla na odpolední vyučování a seznámila jsem se s mými spolužáky. Většina z nich byla z Asie, což mě velice překvapilo, a pak po jednom zástupci z Francie a z Brazílie. Po škole jsem se setkala opět s Lenkou a šly jsme se společně podívat do města. Počasí už nebylo tak pěkné jako v den příjezdu a tak to bohužel bylo téměř až do konce pobytu. Druhý den jsem poznala našeho učitele Martina, který nás učil dva týdny v dopoledních hodinách. Jeho oblíbená aktivita spočívala v tom, že nám každý den rozdal novinový článek z internetu a my jsme druhý den museli vlastními slovy vysvětlit partnerovi ve dvojici, o čem náš článek pojednává, aniž bychom se do článku dívali. A Martin si poté vybral několik lidí, aby mu řekli obsah partnerova článku. V několika hodinách nás učil gramatiku a v každé hodině jsme se naučili nová slovíčka.
Na dopolední hodiny jsme měli Allana, se kterým jsme většinou rozebírali nějaké téma, což nám prohlubovalo konverzační dovednosti, a také nás naučil mimo jiné mnoho používaných rčení. Uprostřed kurzu, tedy po dvou týdnech nám vyměnili učitele. Na dopoledních lekcích nás učil John, se kterým jsem byla nadmíru spokojená, protože jeho výuka byla systematická, poučná i zábavná a pokaždé mi jeho vyučovací hodiny utekly velmi rychle. Učil nás i správnou výslovnost, což je velice důležité. Používal moderní metody, které zefektivňovaly zapamatování si slovíček, a měl lekce velice dobře naplánované. Vždy jsme dostali domácí úkol, který se vztahoval na probranou látku, ale také i eseje potřebné k jazykovým zkouškám. Na odpolední hodinu jsme měli většinou Elizabeth, která nás naučila psaní dopisů, popřípadě emailů v různých situacích. Musím říct, že všichni učitelé, které jsem poznala, byli velmi ochotní a vstřícní ke studentům.
Jelikož mám Anglii moc ráda, chtěla jsem využít každé minuty k jejímu poznávání. Co nejdříve jsem došla do kanceláře „Social organiser“, který pomáhá zorganizovat volný čas studentům, a naplánovala jsem si několik výletů. Během nich jsem navštívila Jurské pobřeží, Stonehenge, jeskyně a města Bath, Salisbury, Winchester, Corfe a Wimborne.
Během měsíce jsem se vcelku dobře poznala s Beryl a i s dalšími kamarády a tak pořád zůstáváme v kontaktu. Poslední den jsem se rozloučila s rodinou, nasedla na autobus, přijela na Heathrow, odbavila se a bez problémů jsme opět přiletěli do Prahy, kde na mě čekali mí rodiče.
Dalším studentům doporučuji, aby si nezapomněli vzít s sebou adaptér do elektrických zásuvek, blok a aby nezapomněli předem zavolat do své hostitelské rodiny a potvrdit svůj příjezd (z Lenčiné zkušenosti).
Závěrem bych chtěla hodně poděkovat Nadačnímu fondu manželů Livie a Václava Klausových, která mi poskytla možnost vycestovat do zahraničí a finanční podporu, bez které bych se tam nedostala. Jazykový kurz mi nejen umožnil studovat můj oblíbený jazyk v oblíbené zemi, ale také poznat jejich kulturu „na vlastní oči“, seznámit se s mnoha zajímavými lidmi a zkušenost žít v cizí zemi sama bez rodiny. Všechno proběhlo tak, jak mělo a nemám žádné výhrady k jazykovému kurzu a vše, co k tomu bylo spojené.
Klára Štefánková