Kateřina Judová
Dublin
Jazykového kurzu v irském hlavním městě jsem se zúčastnila ve dnech 14.–28.6.2008. Výuka na jazykové škole Emerald Cultural Institute začínala každý den 9:00 a končila v 13:15. První lekce byla věnována gramatice a trvala dvě hodiny. Poté následovala patnáctiminutová přestávka, kterou většina studentů trávila ve školní jídelně. V druhé lekci se procvičovala konverzace. Četli jsme především novinové články a zkoušeli jsme je interpretovat vlastními slovy. Často jsme také popisovali svému spolusedícímu různé předměty, které měl on za úkol uhádnout. Styl výuky mi vyhovoval a považuji ho za velmi dobrý a účinný při výuce angličtiny jako cizího jazyka.
Učitelé svoji profesi ovládali a byli schopni nám vždy vše vysvětlit. Vzhledem k počtu studentů z mnoha zemí bylo občas obtížné dosáhnout kýženého výsledku, ale lektoři to vždy zvládli. Nejvíce studentů pocházelo z Jižní Korey, Brazílie a Itálie. Bohužel se zpočátku také tvořily skupinky dle mateřského jazyka. Každý si časem uvědomil, že prioritní je mluvit anglicky, a proto po pár dnech po příjezdu školou zněla už jen angličtina. Moji třídu navštěvovalo 13 studentů, z toho jich většina pocházela právě z Jižní Korey. Velmi mě překvapil jejich přístup. Přestože mezi sebou mohli komunikovat v jejich vlastní řeči, kvůli ostatním používali angličtinu a ke korejštině se uchýlili pouze v případě, že neznali slovní zásobu. Dalším pozitivním překvapením pro mě byl jednašedesátiletý Ital, který byl již v penzi a přijel se naučit cizí jazyk, aby ,,zahnal nudu´´. Brazilští kamarádi mi přiblížili, jak to vypadá v jejich zemi. Je velmi zajímavé srovnávat náš stát s jejich a dozvídat se informace, které mi dávají možnost představit si život i mimo Evropu. Seznámila jsem se s kulturou, názory a i osobními plány mnoha mladých lidí a jsem velmi ráda, že jsem měla možnost je poznat.
Stravování ve školní jídelně odpovídalo cenám. Obědy byly formou výběru jídla dle denní nabídky. Pravidelně se podávaly dva druhy příloh- těstoviny a brambory. Dále bylo nabízené různé maso a zelenina. Rodina zajišťovala snídaně a večeře, přičemž snídaně se zpravidla skládala z cornflakesů, mléka a džusu. Večeře bývala mezi 18 a 19 hodinou. Irská kuchyně je velmi rozdílná od naší, především kombinace pokrmů byla nezvyklá.
Ubytována jsem byla v menším pokoji, kde jsem měla k dispozici postel, velkou skříň a stůl. Jako nedostatek bych považovala to, že se v tomto ročním období se ve většině domácností netopí, přestože teploty se pohybují okolo 16°C.
Rodina se má pět členů, ovšem dvě děti již nežijí s rodiči. Matka Philomena McDermott se starala o chod domácnosti, její manžel Peter byl hodně zaměstnán prací a syn Mark právě dokončil univerzitu. Dva dny před koncem mého pobytu odjeli rodiče na dovolenou do Portugalska, takže se o mě a španělskou studentku, která přijela týden po mě, staral Mark. Vše proběhlo bez komplikací.
Na letiště v Praze mě dovezli rodiče. Let trval přibližně dvě a půl hodiny. Z letiště v Dublinu jsem cestovala místním autobusem na O´connell street, kde jsem přestoupila na další autobus, kterým jsem se dostala do blízkosti mého bydliště. Tam si mě vyzvedla Phil s Markem. Do školy jsem se dopravovala autobusem. Jízda trvala 15- 20 minut. Cestu domů mi ulehčil Mark tím, že mě zavezl na letiště a pomohl mi s odbavením kufrů. V Praze mě vyzvedli rodiče.
Ve volném čase škola nabízela dvakrát týdně výlet do zajímavých míst ve městě. Osobně jsem se zúčastnila prohlídky bývalého vězení Kilmainham goal, které je národním dědictvím, na nějž jsou Irové náležitě hrdí. Navštívila jsem také zámek v Dublinu, několik muzeí a Jameson Distillary. Výlety zařizovala školní průvodkyně, která nás vždy dopravila na místo, koupila vstupenky a rozloučila se s námi. Každý den se ve škole promítaly filmy s anglickými titulky. Mezi oblíbené činnosti patřila návštěva počítačové místnosti. Každý si chtěl vyřídit vlastní věci a tak se tvořily často fronty.
Jazykový kurz předčil má očekávání. Díky přístupu učitelů jsem se naučila komunikovat v angličtině a přestala se obávat mluvit v cizím jazyce. Volný čas jsem trávila s dalšími studenty, se kterými jsem mohla procvičovat angličtinu v běžném životě. S mnoha z nich jsem si vyměnila e-mailové adresy a nyní jsme v kontaktu a doufám, že to tak zůstane i nadále. Během prvního týdne jsem se tzv. zabydlovala a poznávala město a spolužáky. Druhý týden jsem už věděla, jak to chodí ve škole, v rodině, s kým ze spolužáků si rozumím, a tím pádem mi utekl velice rychle. Dva týdny jsou dostačující doba pro kurz, ovšem pokud by se pobyt prodloužil alespoň o týden, úroveň angličtiny by se zvyšovala mnohem rychleji než v týdnech předchozích. Ráda bych se v budoucnu zúčastnila dalšího takového kurzu, jelikož jsem si ,,na vlastní kůži´´ ověřila jeho přínos ve své jazykové vybavenosti. Všem vřele doporučuji vycestovat do zahraničí za zlepšením cizích jazyků.
Kateřina Judová