Jana Trtíková - Bournemouth 2010
Nejprve bych chtěla moc poděkovat za umožnění podívat se do Velké Británie, kam jsem vždycky chtěla. To se mi také díky Vám splnilo. Byla to opravdu skvělá zkušenost, mám krásné vzpomínky a zážitky, procvičila jsem si angličtinu, poznala nové přátele a měla krásné prázdniny.
Doprava:
Moje cesta začínala příjezdem z Liberce na Ruzyňské letiště, odkud mi letělo letadlo ve 12:15. Na letišti jsem se setkala s jednou slečnou jménem Martina, která jela na stejné místo, do stejné školy. Let trval kolem 2 hodin. Když jsme přistáli v Londýně - Heathrow, hledali jsme autobusové nádraží, odkud měl jet náš autobus do Bournemouth. Na letišti je to velmi dobře značené a mezi terminály se dá cestovat bezplatným expresem. Na autobusovém nádraží jsme čekaly kolem 3 hodin. Poté následovala asi 2 hodinová jízda autobusem. Když jsme dojeli do Bournemouth, nejdříve si Martinu vyzvedla její rodina. Já jsem na svojí rodinu čekala asi hodinu. Vzniklo krátké nedorozumění, protože rodina byla někým jiným informována, že se k nim dopravím sama. Nakonec jsem se jim ale dovolala a oni pro mě přijeli.
Autobus č. 6, kterým jsem jezdila do školy a ze školy, byl velice nepředvídatelný. Velmi často jezdil pozdě a zřídkakdy. Po nějaké době jsem si ale na tamní dopravu zvykla a už mi to nepřišlo tak divné.
Ubytování:
Myslím, že jsem jako jedna z mála studentů měla to štěstí, a dostala se do opravdu skvělé rodiny. Sandy a Des, tak se jmenovali moji hostitelé, byli moc milí, nápomocní a pokaždé se snažili, abych se u nich cítila jako doma. První den jsem byla sice trochu zmatená a nervózní, protože jsme se ještě tolik neznali a měla jsem trochu obavy z prvního školního dne. Ale asi po 2 dnech mé obavy zmizely. V rodině byla se mnou ubytovaná nejdříve holčina z Francie, a po ní přijel kluk také z Francie. Velké rozdíly ve zvycích mezi Anglií a ČR podle mě moc nejsou. Nebyl pro mě tak velký problém zvyknout si na chod rodiny. Nic mi nechybělo a byla jsem moc spokojená.
Jídlo:
V mé hostitelské rodině mi jídlo moc chutnalo. Nestalo se, abych jedla něco, co mi vyloženě nechutnalo. Asi záleží na rodině, kam se dostanete, ale většinou to bývá dost podobné jako v Česku. V rodině byla zajištěná snídaně a teplá večeře. Oběd ve všední den jsme si zajišťovali sami. O víkendech jsme dostávali oběd v podobě balíčku, nehledě na to, jestli jsme jeli na celodenní výlet, nebo jen na chvíli do centra.
Škola:
Škola, kterou jsem navštěvovala, se jmenovala Richard Language College. Byla to taková malebná malá budova se spoustou oken. Cesta tam mi trvala autobusem kolem 20 minut. Můj první školní den začal vstupním testem, který se skládal z 50 otázek na poslech a z 50 otázek na gramatiku. Tento test nás měl rozdělit do jednotlivých levelů. Já se dostala do L3, tuším mírně pokročilý. Vyučování se rozdělovalo na ranní od 9:15 – 10:45, poté byla pauza. Od 11:05 – 12:35 byla další hodina a následovala pauza na oběd do 14:00. Od 14:00 – 15:30 bylo odpolední vyučování. Měli jsme dva učitele – jednoho ranního a druhého odpoledního.
Asi po týdnu jsem musela změnit svojí třídu, protože z vyučování mého ranního učitele jsem měla pocit, že je to pro mě moc těžké a nic moc jsem se z jeho hodin nenaučila. A tak jsem odešla do jiné třídy stejného levelu. Zde s námi učitelé probírali stejnou látku jako v předchozí třídě, ale pomaleji. V této třídě jsem měla pocit většího přínosu. V každém případě učitelé a pracovníci školy byli velmi nápomocní a milí. Nebojte se jich na cokoliv zeptat.
Volnočasové aktivity pořádané školou:
Na nástěnce školy na chodbě bylo vždy vyvěšené, jaká akce se na určitý den koná. Například kino, volejbal, fotbal, návštěva muzea, barbecue, výlety – celodenní nebo půl denní. Já jsem se zúčastnila celodenního výletu do Londýna - to byl můj další cíl pobytu v Bournemouthu. Výlet byl moc pěkný, ale měli jsme strašně málo času si všechno prohlédnout a projít. Myslím, že na město, jako Londýn je potřeba minimálně 3 dny. Ale i tak jsem si to užila a moc se mi to líbilo. Poté jsem se byla podívat na Christchurch, to je kostel nedaleko centra. Poslední večer jsem se zúčastnila barbecue a poznala další nové lidi z Česka. O víkendech jsme obvykle chodili s přáteli a Martinou na pláž nedaleko centra. Pláž je asi 15km dlouhá a je velmi hezká. Moře bylo ze začátku studené, ale po druhém koupání mi to už ani nepřišlo.
Celkově jsem si svůj 4týdenní pobyt moc užila a konečně jsem si zkusila, jaké to je být tak dlouho někde v cizině, osamostatnit se a poznat nové lidi ze všech koutů světa. Dozvěděla jsem se spoustu zajímavých věcí, o kultuře jiných zemí a o jejich zvycích. Díky tomu jsem měla možnost procvičit si angličtinu, kterou jsem taky mimo jiné hodně procvičovala se svojí hostitelskou rodinou. Povídali jsme si skoro každý večer, a tak jsem měla možnost konverzace na různá témata.
Na závěr bych chtěla všem pobyt v Anglii moc doporučit. I když si nejste jisti, zda tam nebudete ztracení, nebo že se nedomluvíte. Já jsem se vždycky domluvila, i když jsem byla ze začátku trochu nejistá. Vždycky Vám někdo pomůže, nebo poradí. Angličané jsou vesměs velmi milí, nesetkala jsem se s lidmi, kteří by byli vyloženě nepříjemní. Na svůj pobyt budu s radostí dlouho vzpomínat a byla bych ráda, kdybych se tam mohla ještě někdy podívat.
S pozdravem
Jana Trtíková