Anna Fojtů
ZPRÁVA O POBYTU V REGENSBURGU
Mnohokrát děkuji za umožnění 14-denního jazykového kurzu v Německu v Regensburgu. Jsem velice ráda, že jsem měla příležitost navštívit toto krásné starobylé město, poznat spoustu nových a milých lidí a hlavně se zdokonalit v německém jazyce. Nejlépe se totiž mluví cizím jazykem v cizí zemi. Těchto 14 dní mě naučilo i větší samostatnosti člověk se musel o sebe postarat zcela sám. Musím ale říct, že celý tento pobyt byl krásným zážitkem, že jsem si každou minutku snažila vychutnat a užít si ji a že budu na tuto zkušenost ještě dlouho vzpomínat. A vždy jen v dobrém.
Cesta do Regensburgu proběhla bez komplikací. Z Prahy jsem vyjela plna očekávání a také trochu s obavami, zda to všechno zvládnu, do Regensburgu. V autobuse jsem se seznámila s Češkou Michaelou, která také mířila do Regensburgu a tuto možnost pobytu dostala stejně jak já od Nadačního fondu manželů Livie a Václava Klausových. Čím více jsme se blížili k našemu cíli, tím více se nervozita zvyšovala, ale nakonec proběhlo vše hladce. Na nádraží v Regensburgu mě čekala má hostitelská rodina, se kterou jsem se takto telefonicky před odjezdem domluvila. Z centra města mě autem dovezli do mého nového domova. Má rodina se jmenovala Boin a bydleli na okraji Regensburgu v obytné části. Tato čtvrť se mi velmi líbila. Byla na klidném místě se spoustou zeleně, také dům měl zahradu. Já jsem bydlela v podkrovním pokojíku, který byl velmi pěkně zařízený. Má hostitelská rodina byla ke mně hned od začátku velmi milá a trpělivá k mým jazykovým nedostatkům. Tím mi pomohli překonat první obavy. Manželé Boin měli dvě děti-syna a dceru, kteří byli přibližně stejně staří jako já a v této rodině vládla velmi přátelská atmosféra. Brzy jsem se tu cítila jako doma.
V této rodině jsem měla snídani a večeři a musím říct, že mi velmi chutnalo. U jídla jsem se také potkávala s ostatními členy rodiny a většinou jsme si příjemně popovídali. Tak jsem mohla trávit celé dny obklopena německým jazykem, nutilo mě to poslouchat i mluvit a myslím, že to bylo pro mne velkým přínosem. Obědy jsem si obstarávala sama po výuce.
Škola Horizonte, kterou jsem navštěvovala, ležela v centru města. Do školy jsem jezdila buď hromadnou dopravou, nebo jsem mohla jít i pěšky (zhruba 25 min.)První den ve škole mě čekal pohovor, na základě kterého mě přiřadili do skupiny. Já jsem byla ve své skupině velmi spokojená. První týden nás do třídy chodilo 7 a druhý týden se k nám přidali další 3 studenti. Naše učitelka byla hodná, mladá a plná energie a nadšení. Každý den pro nás měla přichystaného něco zajímavého, zábavného i poučného. Probírali jsme novou gramatiku a dělali jsme gramatická cvičení, hodně jsme si povídali na nejrůznější témata a také jsem pracovali s textem. Naše učitelka vypadala, že ji učení opravdu baví a toto nadšení dokázala přenést i na nás. Ve třídě vždy vládla dobrá atmosféra a člověk často zapomínal, že sedí ve škole. Přitom jsme se toho hodně nenásilnou formou naučili. Myslím, že mnoho našich učitelů by se mohlo tímto přístupem inspirovat. Vyučování probíhalo od 9-9:30. pak byla 30 minut pauza a pak následovalo od 11-12:30 další vyučování.
Odpoledne měla škola Horizonte připravený další zajímavý program. Tento program nebyl povinný, ale já jsem se ho snažila v co nejvyšší míře využívat, protože byl velmi lákavý. Čekaly nás hodiny fonetiky, kdy jsme se učili správnou německou výslovnost, hodiny s názvem: typické chyby, kde nás učitel seznamoval s nejčastějšími chybami nás-cizinců. Také jsme měli možnost jet na různé výlety, které byly super! Byli jsme se např. podívat ve výrobně aut BMW, v krásném městě Passau, nebo jsme lodí dojeli k napodobenině antického chrámu Walhalle a zde měli jeho prohlídku. Když jsme neměli společný program, mohla jsem sama objevovat krásy Regensburgu.Toto město je plné historických památek, krásných budov, kostelů…Mezi nejpěknější památky patří katedrála sv. Petra a Kamenný most. I když jsem tu strávila 14 dní, každý den jsem měla co obdivovat.
Za těchto 14 dní jsem mohla více poznat a seznámit se s kulturou Němců, což bylo pro mne obohacující. Němci jsou velmi milí a ochotní lidé. Kromě Němců jsem se ale potkala i s mnoha lidmi z nejrůznějších koutů světa. Na kurzu byli studenti z Francie, Španělska, Itálie, Albánie, USA, Guatemaly, Japonska, Číny, Filipín, Maďarska, Polska, Slovenska a dokonce i z Burkina –Faso. Také zde bylo několik lidí z ČR. Během kurzu jsme se my studenti mezi sebou více poznali a často jsme netrávili spolu čas jen ve škole, ale i odpoledne či večer.
Nejraději vzpomínám na chvíle, kdy jsme si mohli jen tak povídat. Bylo to např. během výletů, během pauze škole, v cukrárně nebo večer jsme se scházeli v některé z příjemných zahrádek. Zde jsme si mohli vykládat o čemkoliv, o tom, co nás zajímalo. A tak už třeba vím, jak vypadají školy v Japonsku a USA, jakou měnou platí v Maďarsku nebo v Burkina-Faso, jak se připravují typické asijské jídla, jak se napíše mé jméno v čínštině, nebo jak vypadají národní tance v Maďarsku či typické africké tance v Burkina-Faso a spoustu dalších zajímavostí. A hlavně jsme se u toho vždy pořádně pobavili a nasmáli.
Kdybych měla shrnout hodnocení těchto 14 dní, nevím, co vytknout. Moc děkuji za podporu nadačního fondu. Nemusela jsem si dělat žádné starosti se zařizováním ubytování, kurzu atd. Vše bylo pro mne dobře zajištěné a připravené. Děkuji také za milý přístup před mým odjezdem a za trpělivé odpovídání na mé dotazy a nejasnosti. Prožila jsem nádherných 14 dní, v krásném městě s milými lidmi a myslím, že na to budu dlouho a ráda vzpomínat. Regensburg mně přirostl k srdci tak, že jsem se tam cítila jako doma. Nedělalo by mi větší problémy tam ještě nějakou dobu zůstat, jen návrat domů by byl ještě obtížnější. I po 14-ti dnech jsem se totiž loučila velmi těžko. Doufám, že se mi podaří toto město ještě někdy navštívit. A všem , kteří dostanu šanci studovat cizí jazyk v cizí zemi, to moc přeji. Myslím že je to ta nejlepší možnost seznámit se s jazykem i s celou kulturou. Důležité je překonat začáteční strach a nejistotu, vyrazit do zahraničí a pak už jen poslouchat, mluvit a mluvit. A tak i já děkuji za tuto šanci, kterou mi Nadační fond manželů Livie a Václava Klausových umožnil.
S pozdravem Anna Fojtů